Begonie druhy: Průvodce nejkrásnějšími odrůdami pro váš domov

Základní rozdělení begonií podle růstového typu

Begonie patří mezi nejpestřejší rostliny vůbec – představte si, že existuje přes tisíc druhů a k tomu nespočet křížení a šlechtěných odrůd. Aby se v tom člověk vůbec vyznal, rozdělují se begonie podle toho, jak rostou. A musím říct, že tohle rozdělení má opravdu smysl, protože každá skupina potřebuje trochu jinou péči.

Celé je to postavené na tom, jaký mají kořeny a jak rostou. Není to žádná věda kvůli vědě – když víte, do které skupiny vaše begonie patří, hned víte, jak ji zalévat, kde ji umístit a jak ji přes zimu udržet při životě.

Začněme hlíznatými begoniemi. Ty si dole v zemi vytváří hlízu, kam si ukládají zásoby. V zimě jim celá nadzemní část uschne a rostlina si odpočine – prostě hibernuje. Ale na jaře se z té hlízy zase vytvoří krásná nová rostlina. A co je na nich nejúžasnější? Ty květy! Někdy jsou tak velké a nádherné, že byste jim skoro nevěřili. Najdete je v bílé, žluté, oranžové, růžové i sytě červené. Některé odrůdy mají dokonce plné květy, které vypadají jako miniaturní růže nebo kamélie.

Pak jsou tu begonie s vláknitými kořeny – ty prostě mají normální kořínky jako většina rostlin. Tahle skupina je úžasně pestrá. Setkáte se tu s drobnými begonkami, které se vejdou do terária, ale i s opravdu velkými keřovitými exempláři. Velká výhoda? Většinou nepotřebují zimní klid a můžou vám krásně růst celý rok. Jejich květy sice nebývají tak velkolepé jako u hlíznatých druhů, ale kdo by je kvůli tomu litoval, když mají ty listy! Pestré kresby, zajímavé textury, neobvyklé tvary – na to se prostě nedá nepodívat.

Oddenkaté begonie jsou další kapitola. Ty vytvářejí takové plazivé oddenky, které se šíří po povrchu substrátu nebo těsně pod ním. Většinou se pěstují právě kvůli listům – a chápu proč. Některé mají listy s kovovým leskem, jiné připomínají samet, další zase vypadají, jako by je někdo ručně pomaloval. Právě sem patří třeba ta oblíbená královská begonie s obrovskými asymetrickými listy a stříbrnými nebo purpurovými vzory.

A nakonec tu máme keříčkovité begonie, které rostou vzpřímeně a větvují se jako malé keře. Některé druhy dorůstají docela do výšky a vytvoří hustý, rozvětvený keřík. Jejich stonky často vypadají jako miniaturní bambus s těmi typickými kolénky, ze kterých vyrůstají asymetrické listy – to je vlastně takové poznávací znamení celé begoniové rodiny.

Begonie hlíznaté a jejich pěstování

Hlíznaté begonie patří mezi ty květiny, které si získaly srdce opravdu mnoha z nás. Ať už máte zahrádku, nebo jen balkon, tyto rostliny vás odmění nádhernými květy a přitom po vás nechtějí žádné zázraky. Původně pochází z tropů Jižní Ameriky, kde rostou ukryté ve stínu deštných pralesů. A právě proto se jim u nás daří – oceňují místa, kam nedopadá prudké slunce.

Co dělá begonie tak výjimečnými? Pod zemí si vytváří hlízy, do kterých ukládají zásoby živin. Díky tomu můžete rostlinu každý rok znovu probudit k životu. Ty hlízy vypadají trochu nepravidelně a na jejich povrchu najdete pupeny, z nichž na jaře vyraší nové výhonky. U starších rostlin můžou mít hlízy klidně i několik centimetrů v průměru.

Už koncem zimy začíná ta pravá práce. Nejlepší čas na probuzení hlíz je konec února nebo březen – tehdy je vytáhnete z úkrytu a zasadíte do lehké zeminy tak, aby jejich vršek trochu vyčuhoval. Důležité je, aby ta zemina dobře propouštěla vodu. Ideální je namíchat si rašelinu s kompostem a pískem. Zalévejte opatrně – zahnití hlízy by byla škoda. Postavte květináč na světlé místo, kde je kolem patnácti až dvaceti stupňů.

Jakmile se objeví první lístky, začíná pravidelná péče. Zálivka je klíčová, ale pozor – raději míň než víc. Begonie prostě nemají rády mokré nohy. Půda by měla být vlhká, ne však rozmáčená. Od jara do podzimu je dobré rostliny přihnojovat – stačí jednou za dva až tři týdny hnojivem pro kvetoucí rostliny, ale vždycky ho zřeďte víc, než píší na obalu.

Když přejdou poslední jarní mrazy, většinou kolem půlky května, můžete begonie vysadit ven nebo je nechat v nádobách na balkoně. Najděte jim místo v polostínu nebo dokonce ve stínu – polednímu slunci by nedaly šanci a spálily by se. A pak už jen sledujte tu krásu! Květy v bílé, růžové, červené, oranžové nebo žluté. Některé odrůdy mají jednoduché květy, jiné připomínají růže nebo kamélie.

V létě průběžně odstraňujte odkvetlé květy – rostlina pak vytvoří další a další pupeny. Podzim je čas rozloučení. Když teploty klesnou pod deset stupňů, začněte méně zalévat. Po prvních mrazících nadzemní část ustřihněte a hlízy vykopte. Očistěte je od zeminy, nechte je uschnout a uložte někam, kde je sucho a chladno – kolem pěti až deseti stupňů. Tam v klidu vydrží do příštího jara, kdy celý koloběh začne znovu.

Begonie stálezelené jako pokojové rostliny

Stálezelené begonie patří mezi ty pokojovky, které si prostě zamilujete. Nepotřebují žádnou zvláštní péči, přitom vašemu domovu dodají život po celý rok. Žádné opadávání listů na zimu, žádné smutné holé stonky – jen krásná svěží zeleň, která vás bude těšit pořád.

Begonia semperflorens, lidově řečeno voskovka, je taková klasika mezi stálezelenými begoniemi. Tahle rostlinka vás dokáže příjemně překvapit – její listy vypadají, jako by je někdo přelakoval, a co je nejlepší, může kvést prakticky pořád. Představte si, že máte doma květiny, které vám rozjasní byt i uprostřed zimy. A barev? Máte na výběr od čistě bílé přes něžnou růžovou až po živou červeň. Prostě si vyberete, co vám sedne.

Begonia rex je pak úplně jiná liga – tady jde hlavně o ty listy. Kdybyste hledali něco, co vypadá opravdu luxusně, tady jste na správné adrese. Stříbrné žilkování, purpurové odstíny, kovový lesk... Někdy si člověk říká, jestli je to vůbec skutečná rostlina. Designéři je milují a není se co divit.

Kde je ale umístit? Begonie milují světlo, ale přímé slunce jim moc nesvědčí. Zkrátka je to podobné jako s námi – trochu slunce je fajn, ale pražit se celý den nechce nikdo. Ideální je třeba okno na východ nebo západ. A teplota? Pohybujte se někde mezi osmnácti až čtyřiadvaceti stupni. V běžném bytě to není problém, jen pozor na ty ledové průvany od okna v zimě.

Zalévání je taková věda sama o sobě. Substrát chcete mít vlhký, ale ne mokrý – cítíte ten rozdíl? Představte si vyždímanou houbu, ne tu, co z ní kape. Přelití je totiž mnohem horší než drobné podlití. Kořeny v mokru rychle shnijí a s tím je pak problém. V létě, kdy rostlina roste, ji jednou za čtrnáct dní pohlaďte trochou hnojiva. Použijte slabší roztok, než píší na obalu – lepší méně než více.

A co vlhkost vzduchu? Begonie si pamatují své tropické předky, takže sucho v bytě s topením jim moc nesvědčí. Můžete je občas porosit jemným sprejem nebo postavit květináč na tácek s mokrými oblázky. Jen bacha na druhy s chlupatými listy – ty raději neroste přímo, mohly by se na nich objevit hnědé skvrny.

Na jaře, když vidíte, že se begonie doslova dusí v malém květináči, je čas na přesazení. Pořádná drenáž na dně je základ – keramzit, střepy, cokoliv, co odvede přebytečnou vodu. Substrát? Nejlepší je směs rašeliny, listovky a písku, která je vzdušná a propustná. Begonie nemají rády, když jim kořeny stojí ve vodě.

Begonie keřovité a jejich charakteristické znaky

Keřovité begonie patří mezi ty nejpočetnější a nejzajímavější skupiny v rámci celé rodiny begonií. Když se na ně podíváte, hned vás zaujme jejich vzpřímený až mírně poléhavý růst a stonky připomínající bambus – často uzlovité, segmentované, prostě charakteristické. Výškově je mezi nimi opravdu velký rozptyl – některé kompaktní odrůdy vám sotva dorostou do dvaceti centimetrů, zatímco jiné se vytáhnou klidně přes dva metry a působí skutečně impozantně. Stonky jsou masité, šťavnaté a plné vody, díky čemuž dokážou přečkat i horší časy.

Co je na těchto begoniích zajímavé? Jejich listy jsou asymetrické a vyrůstají střídavě po celém stonku. Tvar mají většinou vejčitý nebo kopinatý se špičatým koncem a povrch může být hladký a lesklý, nebo naopak jemně chlupatý na dotek. Barvy se pohybují od světle zelené přes tmavou až po nádherné bronzové a červenohnědé tóny. A co teprve spodní strana – ta bývá často intenzivně červená nebo purpurová. Některé druhy vás navíc překvapí nádhernými stříbřitými nebo bílými skvrnami, které vytvářejí vzory připomínající tečky nebo pruhy.

Kořeny mají tyto begonie poměrně mělké a vláknitě rozvětvené, což je dobré mít na paměti při přesazování. Žádné hlízy jako u jiných druhů begonií tu nenajdete, takže jsou po celou sezónu odkázané na pravidelný přísun vody a živin. Zajímavé je, že stonky dokážou tvořit kořínky přímo v uzlinách, což vám výrazně usnadní rozmnožování pomocí řízků.

Když zakvetou, vytvoří svislá nebo převislá květenství složená z množství drobných kvítků uspořádaných do volných lat. Na jedné rostlině najdete jak samčí, tak samičí květy – samčí mají čtyři okvětní lístky a spoustu tyčinek, samičí zase tři lístky a trojkřídlý semeník. Barvy? Od bílé přes růžovou až po sytě červenou, občas narazíte i na oranžové nebo lososové odstíny.

Proč jsou keřovité begonie tak oblíbené? Hlavně kvůli tomu, že nejsou nijak náročné a kvetou opravdu dlouho – od jara až do podzimu, pokud se o ně dobře staráte. Potřebují světlo, ale ne přímé slunce, pravidelnou zálivku a propustnou půdu. Teplota by se měla držet mezi patnácti až pětadvaceti stupni. Nesvědčí jim prudké teplotní změny a rozhodně nemají rády průvan.

Begonie popínavé pro vertikální zahradničení

Popínavé begonie? To je něco, co opravdu stojí za pozornost. Tyto rostliny dokážou proměnit holou zeď v živý zelený koberec, ať už doma v obýváku nebo venku na terase. Představte si, jak by vypadala vaše šedivá stěna pokrytá bujnou zelení – úplně jiný svět, že?

Pokud se o popínavé begonie začnete zajímat blíž, narazíte třeba na Begonia glabra. Tahle kráska z jihoamerických pralesů má lesklé listy a šplhá, kam se dá. Dokáže vytvořit opravdu husté zelené závěsy, které zakryjí prakticky cokoliv. A pak tu máme Begonia solananthera – ta je o něco jemnější, má drobnější lístky a působí elegantněji. Záleží na tom, jestli chcete spíš bujarou džungli nebo rafinovanou zelenou stěnu.

Jenže pozor, popínavé begonie nejsou úplně pro každého. Potřebují péči a hlavně vlhko. Vysoká vzdušná vlhkost je pro ně alfou a omegou – vždyť pochází z deštných pralesů, kde skoro pořád prší. Substrát? Lehký, vzdušný, s rašelinou a perlitem, aby voda dobře odtékala. A světlo? Raději polostín nebo stín, přímé slunce jim dělá na listech škaredé popáleniny.

Když budete zakládat vertikální zahradu, zamyslete se nad konstrukcí. Můžete použít speciální moduly, dřevěné mříže nebo třeba kovové rámy s kokosovými vlákny. Rostliny pak musíte čas od času přivázat a nasměrovat, jinak vám porostou, kam se jim zlíbí. Ale to je vlastně ta příjemná část – postupně tvarujete živý obraz.

Zalévání je kapitola sama pro sebe. Nejlepší je kapkový systém, který vše udělá za vás a rozloží vodu rovnoměrně. Substrát má být vlhký, ale ne mokrý – přemokření znamená hniloba kořenů a s tím se pak těžko bojuje. V létě možná budete muset zalévat i dvakrát denně, v zimě to zpomalíte.

A co výživa? Begonie potřebují pravidelné hnojení, hlavně když mají vytvářet tu bujnou zeleň. Tekuté hnojivo s vyšším obsahem dusíku, ale ředěné na polovinu, každé dva týdny od jara do podzimu. V zimě si odpočinou, tak je nechte být.

Zkuste taky kombinovat různé druhy dohromady. Když smícháte popínavé begonie s těmi listnými nebo kvetoucími, vznikne vám kompozice s hloubkou a zajímavými kontrasty. Prostě živý obraz, který se navíc pořád mění.

Nejoblíbenější druhy pro domácí pěstování

Pěstování begonií doma? To je skutečně kouzelný svět, kde potkáte tolik různých druhů, že vás to prostě musí chytit. A věřte, že nejste sami – tyto rostliny milují lidé po celém světě.

Druh begónie	Výška	Typ pěstování	Květy	Listy	Náročnost
Begonia rex	20-40 cm	Pokojová rostlina	Drobné růžové	Velké, pestré, dekorativní	Střední
Begonia semperflorens	15-30 cm	Venkovní i pokojová	Bílé, růžové, červené	Lesklé, zelené nebo bronzové	Nízká
Begonia tuberhybrida	30-60 cm	Venkovní, hlíznatá	Velké, plné, různobarevné	Zelené, srdčité	Střední
Begonia maculata	50-100 cm	Pokojová rostlina	Bílé nebo růžové	Tečkované, stříbrné skvrny	Střední
Begonia elatior	20-40 cm	Pokojová rostlina	Velké, plné, dlouhá kvetoucí doba	Lesklé, tmavě zelené	Nízká až střední

Begonie královská je prostě královna mezi begoniemi. Když se na ni poprvé podíváte, pochopíte proč. Ty listy! Metalický lesk, barvy jako ze snu – stříbrná, růžová, temně fialová. Není to vlastně spíš malé umělecké dílo než rostlina? Květy u ní ani moc nehledejte, tady jde hlavně o ty nádherné listy, které vám zkrátka vyrazí dech.

Pak tu máme begonii stálekvětoucí, která je taková zlatíčko pro všechny, kdo s rostlinami teprve začínají. Kvete pořád, nebo skoro pořád, a dokáže přežít i když nejste zrovna nejšikovnější pěstitel. Trochu jí ublížíte se zálivkou? Ona vám to odpustí. Drobné květy v bílé, růžové nebo červené barvě vám pak vytvoří takový hustý kobereček, že se prostě budete mít na co dívat.

Hlíznaté begonie jsou zase jiná kapitola. Ty velké, plné květy vypadají někdy jako růže, jindy zase jako kamélie. Jo, je pravda, že potřebují odpočinek – ty hlízy si musí občas zdřímnout. Pro někoho je to komplikace, ale když pak uvidíte, jak vám ta krása rozkvete, pochopíte, že to stálo za to. A výběr? Prostě nekonečný – jednoduché květy, složité plné formy, všechny možné barvy.

Máte rádi převislé rostliny? Tak begonie převislá je přesně pro vás. Představte si vodopád barev, který vám splývá z květináče – to je ona. Skvělá do závěsných košů nebo na vysoký stojan. Potřebuje víc světla než její sestřičky, to jo, ale výsledek vás rozhodně nezklamě.

Bambusovitá begonie dostala jméno podle toho, jak vypadá její stonek – opravdu připomíná bambus s těmi uzlíky. Tahle může vyrůst pořádně do výšky a stát se skutečnou dominantou místnosti. Lesklé listy, jemné květy a navíc je poměrně odolná. Dokonce jí nevadí ani trochu sušší vzduch, což ocení každý, kdo nemá doma tropickou vlhkost.

Sběratelé si pak libují v begonii masonianě, které říkají železný kříž. Proč? Podívejte se na list – ten tmavý vzor uprostřed vypadá přesně jako maltézský kříž. Tahle pocházela původně z tropů, takže vlhkost ocení, ale když uvidíte ten unikátní vzor na vlastní oči, pochopíte, proč si s ní někteří lidé dávají extra práci.

Každý druh má samozřejmě své požadavky a preference. Ale víte co? Základy jsou u všech podobné – propustná půda, nepřímé světlo a pravidelná zálivka, kde platí zlaté pravidlo: raději míň než víc. Přemokření begonie prostě nesnášejí.

Begonie s dekorativními listy versus květy

Begonie patří mezi neuvěřitelně pestrou skupinu rostlin – představte si, že existuje přes tisíc druhů a kultivary se ani nedají spočítat. Když se na ně podíváte blíž, zjistíte, že se begonie dělí podle toho, čím vás chtějí okouzlit – buď to jsou nádherné květy, nebo úžasné listy.

Begonie s krásnými květy znáte určitě. Nejčastěji narazíte na hlíznaté begonie, které mají tak velké a plné květy, že byste je mohli snadno splést s růžemi nebo kaméliemi. Jsou ideální na záhony a do truhlíků na balkoně, kde vytvářejí opravdovou květinovou nádheru v odstínech od čisté bílé přes něžnou růžovou až po intenzivní červenou a oranžovou. Pak tu máme stálekvětoucí begonie – ty sice mají květy menší, ale zato kvetou prakticky pořád a vydrží skoro všechno.

A co teprve begonie s dekorativními listy! To je úplně jiný svět. Barvy, vzory, struktury – prostě krása, která vydrží po celý rok. Proto se skvěle hodí jako pokojové rostliny, protože na rozdíl od kvetoucích druhů vám udělají radost neustále, ne jen pár týdnů. Begonia rex a její příbuzné mají listy ve stříbrné, purpurové, někdy skoro černé – často s kovovým leskem nebo překrásnými žilkami, které vypadají jako umělecké dílo.

Není to ale tak jednoduché rozdělení. Některé begonie vám nabídnou to nejlepší z obou světů – krásné listy i nádherné květy. Třeba některé druhy s andělskými křídly mají asymetrické vzorované listy a k tomu ještě elegantní převislé květy.

Co se týče pěstování, každá skupina chce něco jiného. Kvetoucí begonie potřebují víc světla a pravidelné hnojení, aby vám bohatě vykvetly. Listové druhy naopak preferují polostín, kde jejich listy získají tu nejkrásnější barvu. Dávejte ale pozor na přímé slunce – jejich jemné listy se snadno spálí.

Když si vybírате begonie domů, zamyslete se, co vlastně chcete. Okouzlující květy, které ale nevydrží věčně? Nebo spolehlivou krásu listů po celý rok? Zkušení pěstitelé často kombinují obojí a mají tak domov plný krásy ve všech ročních obdobích s rozmanitými vizuálními zážitky.

Nároky různých druhů na světlo

Begónie jsou fascinující rostliny – představte si, že existuje přes tisíc druhů, a každý má trochu jiné nároky. Není to jako s kaktusem, kde víte, že chce slunce, a hotovo. Tady záleží na tom, odkud konkrétní begónie pochází a jak se v přírodě přizpůsobila životu v tropech. Světelné nároky se u begónií dramaticky liší podle toho, kde jejich předci rostli – a tohle je klíč k úspěchu.

Kvetoucí begónie jsou ta nádhera plná květů, kterou znáte třeba z květináčů na balkonech. Tyto krásky potřebují hodně světla, ale pozor – ne přímé spalující slunce. Když jim světla chybí, vytahují se do výšky jako by hledaly, kam se schovat, stonky jsou chabé a květů je jako šafránu. Co s tím? Nejlepší místo je tam, kde na ně svítí ranní nebo odpolední slunko – třeba u okna směrem na východ nebo západ. Polední žár jim ale moc nesvědčí.

Úplně jiný příběh jsou listové begónie s těmi úžasnými vzorovanými listy. Tyto druhy vyrostly v podrostu džungle, kde se slunce prodírá jen občas mezi koruny stromů. Proto přímé slunce pro ně znamená pohromu – listy vyblednou, ztratí své nádherné kresby a často se i popálí. Dejte jim jasný stín nebo severní okno a budou šťastné. Stačí jim rozptýlené světlo, víc nepotřebují.

Převislé begónie do závěsných košů jsou somewhere in the middle – zlatá střední cesta. Ranní sluníčko jim prospívá a nakopne je ke kvetení, ale odpoledne už chtějí klid. Pokud je v létě dáváte ven, najděte jim místo, kde mají polostín. Představte si to jako místo pod stromem, kde prosvítá světlo, ale není to jako na rozpálené terase.

A pak tu máme zimní begónie – ty kvetou právě tehdy, kdy je venku šedo a ošklivo. Paradoxně ale právě v zimě potřebují maximum světla, jaké jim můžete dopřát. V našich podmínkách to znamená dát je k nejsvětlejšímu oknu, jaké máte. Když světla není dost, pupeny opadávají ještě než rozkvetou a celá rostlina trpí.

Nezapomínejte, že v zimě jsou dny krátké a světla je prostě míň. Někdy se vyplatí pomoct si lampou, hlavně u těch druhů, které světlo milují. Není to žádná věda – stačí obyčejné LED osvětlení, které prodlouží den vašim begóniím.

Begónie jsou rostliny s nesmírnou rozmanitostí druhů, které se liší tvarem listů, barvou květů i způsobem pěstování, od drobných alpínských druhů až po mohutné tropické exempláře s listy připomínajícími umělecká díla

Vratislav Horák

Zimovzdorné a nezimovzdorné druhy begonií

Begonie jsou fascinující skupina rostlin – víte, že jich existuje přes tisíc druhů? A každý má trochu jiné nároky na péči, zvlášť když přijde zima. Pokud si chcete své begonie užívat rok co rok, musíte vědět, jak se o ně v zimě postarat.

Naprostá většina begonií u nás prostě mráz nepřežije. Není se čemu divit – jejich domovem jsou tropy a subtropy, kde o mrazu nemají ani ponětí. Vezměte si třeba hlíznaté begonie, které máme rádi pro jejich nádherné květy v nejrůznějších barvách. Na podzim musíte hlízy vykopat, uložit je někam, kde je chladno, ale nezamrzá, a na jaře je zase vysadit. Podobně na tom jsou stále kvetoucí begonie – ty často vidíte v truhlících a záhonech. Vypadají skvěle celé léto, ale zimní mrazy by je zabily. Můžete je sice přenést do bytu a pěstovat jako pokojovky, ale venku jim není rady.

A co pokojové begonie? Většina z nich, včetně těch překrásných begonií královských se zdobenými listy, potřebuje celoročně teplo. Ideálně nad patnáct stupňů. Když teplota klesne pod deset stupňů, může to pro mnohé druhy znamenat konec. V zimě sice trochu odpočívají a nepotřebují tolik vody ani hnojiva, ale teplo je prostě nutnost.

Existují ale i výjimky – begonie, které mráz zvládnou. U nás jsou to vzácnosti, ale dají se pěstovat. Nejznámější je Begonia grandis, kterou možná znáte jako japonskou begonii. Ta pochází z hor v Číně a Japonsku, takže chlad jí nevadí. Když ji vysadíte na chráněné místo a na podzim přikryjete kořeny pořádnou vrstvou listí nebo mulče, může u vás přežít zimu venku.

Tahle begonie si vytváří malé hlízky, které vydrží mrazy kolem minus deseti stupňů. Na jaře pak znovu vyhání a rozkvete do růžova nebo bíla. Klíčem k úspěchu je správné místo – ideálně u zdi domu nebo pod korunami stromů, kde má ochranu před nejhoršími mrazy a ledovým větrem. Vybírejte raději osvědčené odrůdy, které jsou na zimu připravené.

Není to ale vždy černobílé. Některé begonie zvládnou přežít mírnější zimu třeba na jižní Moravě, ale v Beskydech by neměly šanci. Záleží hodně na tom, kde bydlíte a jaké mikroklima máte na zahradě. Stojí to za úvahu předtím, než se rozhodnete nechat begonie venku nebo je raději přemístit dovnitř.

Vzácné a sběratelské druhy begonií

Svět begonií skrývá mnohem víc, než se na první pohled zdá. Kromě těch běžných druhů, co si můžeme pořídit v každém zahradnictví, existují vzácné a sběratelské exempláře, po kterých zkušení pěstitelé doslova touží. A není se co divit – tyto rostliny jsou opravdu něco výjimečného.

Co dělá begonii vzácnou? Někdy je to neuvěřitelné zbarvení listů, jindy zase to, že pochází z nějaké nedostupné oblasti pralesa. A pak jsou tu druhy, které jsou prostě tak náročné na pěstování, že jejich úspěšná kultivace je sama o sobě malým triumfem.

Vezměme si třeba Begonia luxurians z Brazílie. Tahle krasavice má listy jako palma – vlastně spíš připomínají konopí, což je docela pikantnější přirovnání. Dorůstá slušných rozměrů a pokud s tropickými rostlinami nemáte zkušenosti, radši ji obcházejte. Na druhou stranu, Begonia bowerae je úplný miniaturní poklad – drobounká, s tmavými skvrnami na světle zelených lístcích, která se stala základem pro spoustu krásných kříženců.

Znáte ten pocit, když se na něco díváte a prostě si říkáte „tohle musím mít? Přesně tak to funguje u druhů s kovovým leskem listů. Begonia metallica má listy, které vypadají, jako by byly potažené bronzem nebo stříbrem. Pochází z mexických hor a chce si své – vyšší vlhkost vzduchu a světlo, které není příliš ostré. Podobně fascinující je Begonia masoniana, které se říká železný kříž. Stačí se na její listy podívat a hned je jasné proč.

Pak jsou tu rhizomatické begonie z jihovýchodní Asie – z Bornea, ze Sumatry. Tyhle rostliny žijí v podrostu deštného pralesa, kde je pořád šero. A víte, jak se s tím vypořádaly? Vyvinuly listy, které doslova mění barvu podle toho, jak na ně dopadá světlo. Není to nějaká kouzla, ale speciální struktura buněk, díky které dokážou využít i to nejslabší světlo.

Begonia rajah z Malajsie je prostě dechberoucí – obrovské listy s bublinkovitou texturou a výraznými žilkami. Jenže pěstovat ji doma? To je pořádná výzva. Potřebuje neustále vysokou vlhkost a stabilní teplotu, což v běžném bytě jen tak nedosáhnete. A Begonia darthvaderiana? Jo, opravdu se jmenuje podle Darth Vadera – má téměř černé listy se světlými žilkami a vypadá skoro hrozivě.

Mnoho těchto begonií roste jen na malém území a v přírodě jim hrozí vyhynutí. Proto má smysl, když je pěstují v botanických zahradách nebo soukromých sbírkách – zachování genetické diverzity je důležité. Spousta nadšenců si vyměňuje řízky a semínka vzácných druhů, což těmto rostlinám vlastně pomáhá přežít. Není to krásné, že láska k begoniím může přispět k jejich ochraně?