Záhada fialové houby v české přírodě

Fialová barva v přírodě evokuje tajemství a mystiku. Zatímco u rostlin je fialová poměrně běžná, u hub se s ní setkáváme spíše sporadicky. Přesto existuje několik druhů hub, které se pyšní touto neobvyklou barvou. Některé z nich jsou jedlé a vyhledávané pro svou lahodnou chuť, jiné jsou naopak jedovaté a jejich konzumace může mít fatální následky. Fialová barva u hub je způsobena přítomností specifických pigmentů, tzv. antokyanů. Tyto pigmenty se nacházejí i v jiných rostlinách a plodech, například v borůvkách, červeném zelí nebo hroznovém víně. U hub se antokyany vyskytují v různých částech plodnice, jako je klobouk, třeň nebo lupeny. Intenzita fialové barvy se může lišit v závislosti na druhu houby, stáří plodnice a podmínkách růstu. Pro sběr hub platí jedno základní pravidlo: sbíráme pouze ty houby, které bezpečně známe. Pokud si nejsme jisti, raději se poradíme se zkušenějším houbařem nebo houbu necháme v lese.

Nejznámější fialové druhy

V říši hub existuje několik druhů, které se pyšní fialovou barvou. Mezi nejznámější patří lakovka ametystová (Laccaria amethystina), která je celá zbarvena do fialova a roste v listnatých i jehličnatých lesích. Dalším krásným příkladem je čirůvka fialová (Lepista nuda), robustnější houba s fialovým kloboukem a lupeny. Její aroma je velmi výrazné a hodí se spíše do směsí. Pozor ale na záměnu s jedovatou pavučnicí fialovou (Cortinarius violaceus), která má oproti čirůvce fialové pavučinku pod kloboukem a na třeni. Mezi vzácnější fialové houby patří například stroček fialový (Gomphidius roseus) s růžovofialovým kloboukem a slizkým povrchem. Roste vzácně pod borovicemi a je jedlý. Zajímavostí je, že fialová barva hub je způsobena pigmentem zvaným antokyan, který se vyskytuje i v borůvkách nebo lilku.

Výskyt a rozšíření

Fialové houby se v přírodě vyskytují poměrně vzácně a jejich výskyt je často omezen na specifické typy prostředí. V České republice se s nimi můžeme setkat v listnatých i jehličnatých lesích, nejčastěji pod duby, buky a smrky. Preferují vlhčí a stinná místa s kyselou půdou. Mezi nejznámější fialové houby patří lakovka ametystová, čirůvka fialová a pavučinec fialový. Lakovka ametystová je menší houba s výraznou fialovou barvou, která se vyskytuje od léta do podzimu. Čirůvka fialová je větší houba s masitým kloboukem a silnou fialovou vůní, která roste od září do listopadu. Pavučinec fialový je vzácnější druh houby s charakteristickým pavučinovým závojem, který se vyskytuje v podhorských a horských oblastech. Je důležité si uvědomit, že některé fialové houby jsou jedovaté, proto je nezbytné sbírat houby pouze s odborníkem a dodržovat základní pravidla pro sběr hub.

Jedlost a využití

Fialová barva hub často vzbuzuje u houbařů nedůvěru a obavy z jedovatosti. U fialových hub je však třeba rozlišovat. Zatímco některé druhy jsou skutečně jedovaté, jiné jsou jedlé a chutné. Mezi jedlé fialové houby patří například lakovka ametystová, čirůvka fialová nebo stroček trubkovitý. Tyto houby se vyznačují specifickou vůní a chutí a dají se použít do různých pokrmů. Před sběrem a konzumací fialových hub je však nezbytné mít 100% jistotu o jejich určení. Doporučuje se konzultovat atlas hub, obrátit se na zkušeného houbaře nebo využít mykologickou poradnu. Při sebemenší pochybnosti je lepší fialové houby nesbírat a nekonzumovat. Kromě využití v kuchyni mají některé fialové houby i léčivé účinky. Například outkovka pestrá obsahuje látky s antioxidačními a protirakovinnými vlastnostmi. Je však důležité si uvědomit, že samoléčba houbami může být nebezpečná a vždy je nutné konzultovat užívání hub s lékařem.

Srovnání fialových hub

Název	Jedlost	Výskyt
Lakovka ametystová	Jedlá	Listnaté a jehličnaté lesy
Čirůvka fialová	Jedlá	Listnaté a smíšené lesy
Pavučinec fialový	Jedovatý	Jehličnaté lesy

Zajímavosti a mýty

Fialová barva hub je v přírodě poměrně vzácná, a proto se s ní pojí různé mýty a legendy. Některé kultury je považovaly za magické nebo jedovaté, jiné jim naopak přisuzovaly léčivé účinky. Ve skutečnosti je fialová barva u hub způsobena přítomností specifických pigmentů, které nemají nic společného s jejich toxicitou. Existuje mnoho druhů fialových hub, některé jsou jedlé a chutné, jiné nejedlé a některé dokonce prudce jedovaté. Mezi ty jedlé patří například lakovka ametystová, čirůvka fialová nebo muchomůrka růžovka (masák), která má v mládí fialový klobouk. Naopak prudce jedovatá je například závojenka olovová. Při sběru fialových hub je proto důležité být obezřetný a sbírat pouze ty druhy, které bezpečně poznáme. V případě nejistoty je vždy lepší houbu nechat v lese.

Ochrana a ohrožení

Fialová barva v přírodě často signalizuje toxicitu a odrazuje potenciální predátory. U fialových hub to ale nemusí být pravidlem. Některé druhy jsou jedlé a vyhledávané gurmány, jiné jsou nejedlé, ale neškodné, a některé mohou být skutečně jedovaté. Je proto klíčové umět fialové houby správně rozpoznat a sbírat jen ty, u kterých jsme si naprosto jistí jejich určením. V České republice se vyskytuje několik druhů fialových hub, mezi nejznámější patří například lakovka ametystová, čirůvka fialová nebo muchomůrka porfyrová. Z ohrožených druhů je třeba zmínit vzácnou pavučnici fialovou, která je zařazena v Červeném seznamu hub ČR. Ochrana fialových hub, stejně jako všech ostatních hub, spočívá především v šetrném sběru. Sbíráme jen tolik hub, kolik skutečně spotřebujeme, a dbáme na to, abychom nepoškodili podhoubí. Důležité je také chránit jejich přirozené prostředí, tedy lesy a louky, před znečištěním a ničením.

Fialová barva houby, ač pro někoho odpudivá, může skrývat netušené kulinářské zážitky, ale i zrádné toxiny.

Bořivoj Krupa

Fotogalerie: Krása fialové

Fialová barva v přírodě evokuje tajemství a krásu. Mezi houbami najdeme hned několik zástupců, kteří se touto barvou pyšní. Pojďme se společně podívat na ty nejzajímavější z nich. Na první pohled upoutá pozornost lakovka ametystová. Tato drobná houbička s kloboukem o průměru do 5 cm září fialovou barvou v různých odstínech. Roste od léta do podzimu v listnatých i jehličnatých lesích. Její krása je sice okouzlující, ale pozor – lakovka ametystová je nejedlá. Dalším zajímavým druhem je čirůvka fialová. Tato houba je o něco větší než lakovka ametystová a její klobouk může dorůst až do 15 cm. Čirůvka fialová je jedlá a má příjemnou nasládlou chuť. Využívá se v kuchyni k přípravě polévek, omáček a dalších pokrmů. Při sběru fialových hub je důležité dbát na jejich správnou identifikaci. Některé druhy mohou být jedovaté, proto je vždy lepší se poradit se zkušeným houbařem.

Tipy pro houbaře

Fialová houba, často opředená tajemstvím a mýty, láká svou barvou nejednoho houbaře. Ne všechny fialové houby jsou ale jedlé a některé mohou být i prudce jedovaté. Proto je při sběru fialových hub nezbytná opatrnost a znalost. Předtím, než se vydáte do lesa, důkladně si nastudujte atlas hub a zaměřte se na popis a fotografie fialových druhů. Všímejte si detailů, jako je tvar klobouku, lupeny, třeň i místo výskytu. Pokud si nejste jistí určením houby, v žádném případě ji nesbírejte. Raději se poraďte se zkušeným houbařem nebo mykologem. Fialová barva sama o sobě není indikátorem jedovatosti. Existují jak jedlé fialové houby, například lakovka ametystová, čirůvka fialová nebo některé druhy holubinek, tak i prudce jedovaté, jako je pavučinec fialový. Vždy se řiďte pravidlem: "Nesbírám, co neznám!".

Fialová barva v přírodě není tak běžná jako zelená nebo hnědá, a proto nás fialové houby tak fascinují. Tyto houby, ač někdy opředené mýty a pověrami, jsou důkazem neuvěřitelné rozmanitosti a krásy hubového světa. Některé druhy fialových hub jsou jedlé a vyhledávané gurmány, jiné jsou mírně jedovaté a další zase nejedlé, ale vizuálně atraktivní.

Při sběru hub je zásadní dodržovat základní pravidla bezpečnosti. Pokud si nejste jisti určením druhu houby, je vždy lepší se poradit s odborníkem nebo se sběru raději vyhnout. Informace o fialových houbách, stejně jako o všech ostatních druzích hub, naleznete v atlasech hub, na specializovaných webových stránkách a v mykologických poradnách. Pamatujte, že příroda je plná překvapení a je důležité k ní přistupovat s respektem a pokorou.